Jak se ode mě dostane zadání až do produkce, na čem si zakládám a kde si to můžete sami ověřit.
Pořád stejně — ať jde o systém pro armádu, web pro klienta, nebo nástroj na víkend. Po každém kroku zůstane něco hmatatelného.
Čtu zadání, dokud k němu neumím napsat akceptační kritéria. V obraně to byla formální specifikace (SRS), jinde stačí krátký návrh.
Nejdřív se ustálí to, přes co spolu části mluví: API, rozhraní, tvar zpráv. Implementace za tím se pak může měnit, aniž by se to dotklo ostatních.
Jedna funkce od endpointu přes data až po UI, v jedné složce. Ne nejdřív všechny vrstvy a pak doufat, že do sebe zapadnou.
Testy tam, kde dávají smysl: unit na logiku, integrační proti skutečné databázi, a když jde o výkon, tak benchmark.
Pull request s review, CI a nasazení, které si samo ověří, že služba běží, a když ne, vrátí předchozí verzi.
Monitoring, zálohy ověřené obnovou a krátký zápis, co se změnilo a proč.
Example API má jeden OpenAPI kontrakt a deset implementací. Každá musí projít stejnou sadou testů zvenčí, než se vůbec začne měřit. Orbital Ops odděluje stejně: výpočet drah běží zvlášť a zeměkoule jen zobrazuje výsledky.
webplatform má asi 30 modulů. Každý má vlastní databázové schéma a s ostatními komunikuje jen přes jasné kontrakty a transakční outbox. Order API je stejné zadání napsané dvakrát — po vrstvách a po slices — takže rozdíl je vidět, nemusím ho obhajovat.
Abstrakci zavádím, až když ji opravdu potřebuju podruhé. Pro vlastní infrastrukturu jsem odmítl celou sadu knihoven na cache, generování klienta a formuláře — pro systém, o který se starám sám, by to byla zbytečná zátěž. Tenhle web má jen tři runtime závislosti.
Benchmarky dělám se zamčenými verzemi, zahřátím před měřením a celým rozložením latence, ne jen s průměrem. Čísla na tomhle webu, která se dají spočítat z dat, se opravdu počítají — počet projektů, jazyků i spuštěných věcí na stránce Teď.
Starám se o vlastní infrastrukturu: 19 služeb, nasazení s automatickým návratem, když něco selže, testovací prostředí a noční zálohy, které jsem skutečně zkusil obnovit. Když vím, že mě v noci vzbudí můj vlastní kód, píšu ho jinak.
Dva roky v uzavřeném vojenském prostředí: systémová analýza, specifikace SRS a SDD, review před každým mergem a technické prezentace v angličtině pro zahraniční partnery. Mám prověrku NATO Secret a osvědčení NBÚ na stupeň Tajné.
Ploché plochy, tenké linky a jedna barva na zvýraznění. Dekorace tu musí mít důvod — na celém webu smí svítit jen strom.
AI agenty používám denně a napsal jsem pro ně claude-kit, aby dodržovali pravidla konkrétního repozitáře: hlídání, kontrolu rizikových změn, review. Commity ale zůstávají moje — že pomáhala AI, uvádím jednou u projektu.
Z historie má být jasné, kdo za kód odpovídá. Pomoc AI dostane jednu poctivou větu u projektu, ne podpis pod každým commitem.
Jestli chcete, aby se takhle pracovalo u vás v týmu nebo na vašem projektu, napište mi.